Tati, strane moc bych si prala s tebou mluvit osobne. Ale nejak nam to ocividne nejde. Neboj se, vazne ti nic nevycitam. Vim, ze me milujes. A stejne tak doufam, ze ty vis, jak moc miluji ja tebe. Jsem tvoje verna kopie.
Uprimne mi strasne moc chybis. Ani nevis, kolikrat za ty posledni ctyri roky jsem plakala, ze jsme se nevideli. Respektive ty prvni dva roky jsem se snazila tvarit se jako hrdinka a delat, ze to je v pohode. Aby me to nebolelo. Ale ted posledni dva roky si to konecne priznam. Proste mi strasne chybis.
Jenze po projektu “Svaty Jan”, kdy jste me z toho totalne vysoupli…se to vsechno zlomilo. A uprimne - zlomilo se to uplne debilne. Ano, tomu predchazela nase diskuze o materkske. A ty jedine, na co jsi to prevedl, bylo to, ze jsi mi rekl, ze kdybys pronajimal byt v Radlicich, kde jsi mi umoznil mit pocit domova poprve v zivote, ze jsem se konecne citila, ze nekam patrim, tak jsi to setrel vetou - predstav si, ze bych ten byt pronajimal nekomu cizimu - budu z toho mit mnohem vic penez.
Vis, jak mi z toho bylo smutno? klidne mi dej podepsat papir, kde se vzdavam dedictvi. Ja ti ho opravdu rada podepisu. Ackoliv mam slozitou osbnost, tak to neznamena to, ze se o sebe nedokazu postarat. Potrebuji, abys pochopil, ze ja potrebuji v zivote tebe a tvoji lasku a ne tvoje penize.
To je to same jako se Svatym Janem. Sam od sebe jsi prisel s touto myslenkou, najednou Kika rekla, ze neni prostor pro ostatni (moje) nazory a najednou to totalne slo do ztracena. Nezapomen, ze jsem to nebyla ja, kdo by se jakkoliv prosil o spolecny projekt. Prisel jsi s tim sam od sebe. Dal jsi mi pocit toho, ze konecne “patrim do smecky”. A diky tvemu mlceni na konci jsem nejen pochopila to, ze do “tvoji” smecky nepatrim. Zaroven jsem pochopila diky praci u tebe - ktere si dodnes nesmirne vazim - ze i kdybych udelala cokoliv a zkusila se pretrhat, stejne si tvoji lasku a uznani nezaslouzim.
Vis, co si kolikrat rikam? Jak je mozne, ze my - jakozto otec A dcera - na tom dokazeme byt takhle bidne? Jsem uprimne a od srdce presvedcena, ze k sobe patrime a vzdycky jsme to byli osobnostne my dva. Jak uz jsem ti zminila vyse - opravdu mi nejde o penize, opravdu po tebe nic nechci a neocekavam. Nechci ani korunu od tebe. Podivej se na me. Bude mi 35, jsem ekonocmiky sobestacna. Proc uz jsem se driv nezavazala do vztahu? Protoze z principu veci lidem neverim. Neverim jak svoji mame, tak svemu tatovi. Ale pozitivni na tom je to, ze na tom pracuju, uz par let mam svoji psychoterapeutku a ta me posunula dost. Vzdycky jsi tvrdil, ze ja jsem ta az moc citliva, az moc vnimava. Cely zivot jsem to vnimala jako svoji slabost. Ale vis co? konecne jsem dospela v zenu. V takovou tu zralou Zenu. A naopak svoji citlivost vnimam jako svoji silnou stranku.
Uz citim, ze tenhle text zacina mit sebeobhajujici ton, coz nechci. Jen ti chci dat vedet to, ze te mam fakt rada, a ze mi sakra chybi te videt, s tebou mluvit. Jsem dospela, jsem zena. A zaroven navzdy budu tvoje holcicka. …. je to tak. Tak me nech ji byt, zkus taky neco projevit. Nez jen to, ze mi odpovis na zpravu, ktera se tyka ceskeho business trhu. Timhle nam hazim rukavici do ringu a strasne moc doufam, ze ji zvednes.
Proste co bylo, to bylo. Asi nektere veci potrebuji vice casu. Ale my jsme ted a tady. A ja te uprimne ve svem zivote potrebuji, a celym srdcem ti rikam, ze mi chybis.
ps. mamka si od pulky cervence do pulky srpna prosla 20 radiacemi kvuli rakovine prsu. Byla jsem s ni kazdy den. Pokud me budes na denni bazi potrebovat ty, jsem tu stejne tak pro tebe. A vzdycky se o tebe postaram, protoze te miluju. Jsi muj tatka.
We use cookies to analyze website traffic and optimize your website experience. By accepting our use of cookies, your data will be aggregated with all other user data.