Tohle je, Tome, pro tebe..od srdce...chybis.

---

Chce se mi psat a vlastne vubec ne.

Zemrel Tomas. Jsem plna emoci a smutku a zaroven mi nejde pustit emoce naplno. Hodne se me to dotklo, byl to skvelej kluk. Kdyz jsem se to vcera dozvedela, bylo mi hrozne smutno. A stale je. Desi me na tom to, ze jsme si byli tak podobni. Nikoho takoveho jako byl on jsem neznala. Tak chytry, bystry, zabavny a zaroven tak stejne bez hranic. Mnohem vice nad veci nez ja. Zazili jsme spolu par dlouhych a skvelych vecirku, pili jsme, davali si cary. A ja se citila tak, ze me nekdo chape, ze mi nekdo rozumi. Ackoliv jsme nebyli v dennim nebo dokonce castem kontaktu, citim se tak, jakoby to vyhloubilo hlubokou a temnou diru ve mne. Jakoby to otevrelo dvere k propasti, kterou v sobe mam a ja se do ni ted divam.

Nevim jak pustit ty emoce ven tak, aby se mi ulevilo.

Jedine, jak to ted navenek zpracovavam, je to, ze jsem zase prisna a kriticka. Jsem podrazdena a citim temno.

Takovych lidi clovek v zivote moc nepozna. Je to jakoby zase z toho mala, co nas je, zase ubylo a ta osamelost se prohlubovala. I kdyz se snazim fungovat, myslenka marnosti a krehkosti zivota, je moc silna. Vlastne to mam v sobe tak silne, ze se mi o tom ani nechce psat. A premyslet nahlas, abych to ze sebe alespon castecne dostala.

Vybavila se mi smrt dedecka a babicky. Kdyz se to stalo. Prisel prvotni sok a bolest. Par slz. A pak jakoby se brana emoci zavrela a ja uz jen fungovala dal. Pritom vim, ze to v sobe hluboko mam a nejsem s to to pustit.

Jedine, co jsem neudelala jako vzdy, je to, ze jsem se nenapila. Vcera to jeste nejak slo, protoze jsem se na vecer prejedla tak, ze jsem se nemohla ani pohnout. Ale dnes pro zmenu skoro nejim a priznam se, ze to, na co myslim nejvic ted vecer, je, ze si chci dat sklenicku. Protoze s tou prazdnotou, zvlastni emocni clonou, je proste strasne tezky zit a byt. Mozna bych i tom mela s kym mluvit, ale do toho se mi nechce uz vubec. Vyhovuje mi mnohem vic se uzavrit do sebe a “nejak” si to v sobe odzit. Ta potreba samoty tu je.

Potrebuji pochopit, co mi v takovych chvilich v zivote pomuze. Komu mohu rict vsechno o tom, co prozivam, co jsem prozila s temi lidmi, co mi lame srdce a co me tak boli. Protoze me to boli kurva fakt hodne.

A chci a zaroven to nechci utopit alespon v alkoholu.

Dam si jednu…mozna lahev.

Tak na Tebe, Tome ❤️